Kategorie: Hry

Horizon: Zero Dawn [V bodech]

Horizon: Zero Dawn [V bodech]Tentokrát nikoliv recenze, ale bodové shrnutí, které má stanovit, zda hra stojí či nestojí za hraní. Obecně, bez spoilerů, se snahou být hlavně objektivní, leč místo pro subjektivitu se taktéž najde.


Pro

Příběh odpoví na vše – asi tak do tříčtvrtiny bych hlavní příběh házel spíše do negativ, protože nepřinášel nic, co by si člověk docela lehce nedomyslel. Ovšem nakonec překvapil tím, že dokázal odpovědět na jakoukoliv otázku, která přes to všechno nebyla jasná. Každé proč zde dostává méně či více uspokojivé proto. Pár věcí sice stále zůstává bez detailů a možná i bez jasně dané logiky, ale to se dá vzhledem k detailně popsanému zbytku a vysvětlení překousnout.

Nádherné zpracování - chválil jsem sice FFXV, ale tohle je možná ještě o pár malých stupňů výš. Celá tato nádhera navíc ve spojení s velkou obrazovkou občas brala dech. Detaily absolutně všude, trávou počínaje, lidmi konče. Žádná kostrbatost, vyhlazené hrany, jen možná FPS hodně pod 60 snímky, ale za to stabilní. Vše navíc dynamické, jako živé. I občasné polo-robotické pohyby lidí se s radostí dají odpustit.

Možnost volby - sice si nejsem jist, jak moc tyto volby ovlivňují děj, ale je možné rozhodovat hlavou, srdcem, nebo čistou silou. Hráč si sám vybere, jak bude hrdinka na některé věci reagovat a to je jednoznačně super věc - formuje jí tím pádem i trochu osobnost dle svého gusta.

Pořád je co dělat - najde se jen málo hluchých míst, prakticky žádná. Body hlavního příběhu jsou stále, návštěvami lokací přibývají další úkoly od postav, plus je ve světě plno předmětů k nalezení, dobytí, prozkoumání a pochycení nových možností využití prostředí ku svému prospěchu. Generické grindování se v tom všem ztrácí - nasbírání patřičných předmětů, či zničení strojů přispívá splnění dalších rozvětvených úkolů.

Rozmanité lokace - i když se to nejprve nezdálo, pouhé dvě velké lokace oplývají ještě dalšími sub-lokacemi. Nejsou tu tedy jen lesy a pouště (které jakoby divokému západu z oka vypadly), ale i husté džungle a zasněžené vrchy. Samozřejmě nechybí ani ruiny měst a jiných komplexů staré civilizace, které působí trochu depresivním, ale majestátním dojmem.

Lovení je zábava - kdykoliv mělo dojít na nějaký menší, ale i větší souboj, ať už s lidmi, nebo se stroji, byla to zatracená zábava. Rozstřílet nepřítele na kusy, či jej takticky oslabit, poté připoutat k zemi a vrhnout se na něj kopím přímo do slabého místa - spousta možností a hromada zábavy, i když taky smrtí. Byl zde kladen velký důraz a prostor pro taktizování a vymýšlení svých vlastních způsobů boje.

Preciznost - dá se brát i jako nevýhoda, zde nicméně klobouk dolů, že pro zásah do hlavy musela být opravdu přesná střela, to samé se týče i zásahu slabých míst strojů. Nepřítel třeba jen o pár centimetrů uhnul, šíp letěl mimo, on hned zpozorněl a už byl problém s tím, aby jich nenaběhlo hned několik najednou ze všech stran.

Mechanika se rychle dostane pod kůži - jednoduché craftění, rozdělování skill pointů, vylepšování zbraní, jejich výměna a vůbec vše. Přesto vše plnilo víc než dostatečně svůj účel, nic víc nebylo třeba.

Brzcí mounti – sice se dalo cestovat po odemknutí lokací rychle, ale s načítáním mezitím. Naštěstí, ovládání strojů pomocí určité vychytávky umožnilo možnost osedlat si některý stroj už chvíli po začáteční části hry, takže cestování začalo být pohodlnější.

Pomocná síla nebyla k zahození – když už se mělo jednat o boj s více lidmi po boku, vždy to alespoň trochu pomohlo a i když si většinu hrdinka musela oddřít sama, těch pár šípů navíc poražení nepřátel urychlilo a usnadnilo. Hlavně dokázali účinně odlákat pozornost.

Počasí – husté deště, písečné bouře, to vše ovlivňuje stav a viditelnost okolí. Sice to spíš většinou naštve, ale prostředí není alespoň úplně předvídatelné a nelze s jistotou předem plánovat, jak moc se bude při lovu dařit.

Luxusní photo mód – není třeba bojovat s mžikovými momenty a zpomalenou reakcí konzole na pořízení snímku. V každé situaci se dá hra pauznout a hodit do onoho photo módu, kde se dá ve většině případů jak posunout kamera, tak aplikovat hromada filtrů a nastavení. Výsledek může vypadat ještě monumentálněji, než v normálním případě.


Proti

Ne tolik chytré AI - bylo možné jej dobře očůrat, třeba schováním se za tvrdé zdi v případě strojů a pálením šípů z větší dálky (a to i v případě některých „bossáků“), ale i jsem se dostal do situace, kdy kousek ode mě číhal lidský nepřítel a já si vesele vraždil všechny okolo, aniž by mě uviděl.

Chybky a glitche - stalo se, že stroj prošel jinak nepropustnou laserovou zdí jako nic, „ragdolly“ se občas zasekávaly a hra mi jednou dokonce z neznámého důvodu úplně spadla. Naštěstí se uložila a save se tím pádem nezkazil. Vývojáři již tyto neduhy napravují záplatami.

Neduh hlavního příběhu – přece jen musím dodat jednu větší výtku k hlavnímu příběhu. Vzhledem k tomu, kdy se hra odehrává (neuvedeno z důvodu možného spoileru), je docela nepravděpodobné, že by se zapomnělo na to, co se v minulosti stalo. Resp., že by nebyla moudra předána a kmeny pracovaly jen s božstvy a jinými fanatismy, co se staré technologie týče. To by přišlo v úvahu leda tehdy, kdy by zasazení mělo ve svém čísle o pár nul víc a v minulosti se věci udály trošku jinak.

Subjektivní názor na vedlejší příběhy - situace okolo Sun-Kinga a vůbec nepokojů ve světě mě moc nebavily, většinu jsem ani pořádně nevnímal a plnil je hlavně na bázi misí. Zatímco v případě faktů ohledně minulosti a toho, jakou má hrdinka spojitost s dávnou civilizací, jsem byl jako ostříš a hltal každou informaci.

Stereotypní mise - většina misí byla typu někam doběhnout, následovat stopu, porazit nějaký větší/menší stroj, vybít nepřátelský kmen, či něco aktivovat/deaktivovat/sebrat a takhle pořád dokola. Některé mise byly i příběhově zajímavé, jenže když se už dvakrát stala podobná situace - že nalezený člověk umřel ve chvíli, kdy byl nalezen, samozřejmě po náležitém „epickém“ proslovu - už jsem jen protáčel oči.

Kamera - občasné nešťastné zavazení blízkých keřů a trávy v pohledu, či vůbec manipulace s ní v případě nutnosti být rychlý a ostražitý, byla spíš k vzteku. Naštěstí, to je jedna z méně chybek zrovna, co se týče kamery.

Příšerná navigace - když se někam umístil cílový bod, posouval se po částech, resp. po úsecích cesty. V případě rozcestí byl schopen ukazovat do poslední chvíle určitý směr, než se najednou přetočil o třeba 270° na druhou stranu. Nebylo ani výjimkou, že by čísla vzdálenosti náhle začala exponenciálně přibývat proto, že cesta vedla okolo (příp. přes kopec) a ne vzdušnou čarou.

Přechod dne a noci – v jednu chvíli se člověk proháněl lesy prosvícenými měsíčním svitem, rázem se ale vše překlenulo a odnikud naplno vysvitlo slunce. Systém má přitom nastaven režim 24 hodin, ale rychlé přechody tomu vůbec neodpovídají. Přitom stíny jdou ve skutečnosti docela pomalu, ale denní doba holt přeskakuje nepřirozeně.


Shrnutí

Výtečně zábavná hra s poutavým, leč občas stereotypně obohaceným příběhem, některými technickými neduhy a i přes snahu dávat smysl malými nelogičnostmi. Osobně mě nedokázala ani chvíli nudit, stále v ní bylo co dělat a vše nejen popohánělo dál ke zjištění podrobností, ale hlavně bavilo.

8/10 – Doporučuji!

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich